pátek 31. srpna 2012

Losi

Po pravdě řečeno si už nepamatuju co se ten den dělo. Důležitý ale je že sme se bůhvíjak s Kevinem sešli a zašli do Slottsskogen podívat se na losy. Los Evropský je prej největší z čeledi jelenovitých a jeho nejbližším příbuzným je srnec. Losi vážej asi 200 - 400 kilo, můžou běhat až 50 km/h - v obci - každej rok shazujou parohy a dožívaj se max dvaceti let. V Slottskogen maj jednu krásnou samici, jedno mládě a jednoho bejka. Všichni sou fakt nádherný, žádný vožužlaný zoozvířata ale velký zdravý chlupatý zvířeska. Chytli sme taky západ slunce, fenomenální. Během toho dne sem taky pochopil, co pro Christiana Norberga-Schulze znamená /severský světlo/.

čtvrtek 30. srpna 2012

Orientation week - Campus day

Chalmers organizuje novejm studentům, zahraničním i domácím, orientation week, kdy každej den je na programu něco jinýho a cílem je poznat ostatní lidi a taky trochu získat šajn co je všechno v kampu a co ve městě. Samozřejmě to je skvělý, v Praze se nic takovýho neděje, dostanete na studijním kartičku a hop na první hodinu: Nosný konstrukce: "Takže máme dva druhy halovejch konstrukcí ...". Tady to je příjemný, možná by se dalo říct pravej opak a trochu nedokonalej - hromada uvítacích řečí o tom, jak je Chalmers skvělý (dvě hodiny v pytli a žádný kloudný informace), campus day (rozdělení do skupin a následně hry na různejch stanovištích po kampu, sem tam mimochodem nějaký informace který sou dost důležitý), tram race (závod zase ve skupinách po městě - maj se splnit nějaký cíle atd, ale hlavní cíl je poznat město - což je nereálný, protože se všechno odehrává v neuvěřitelný rychlosti a tim pádem nakonec maj všichni z města akorát zmatek). Tim to asi končí, pak sou různý seznamovací párty a FESTu párty (nevim co to slovo znamená) - celá třípatrová budova Student union se na večer promění v obrovskej klub asi s deseti stagema (Karlovy lázně sou hroznej hadr) a celej večer se pak ten barák akustickym způsobem demoluje. Končí to mimochodem ve tři protože asi licence provozovat klub nonstop buď neexistuje nebo je moc drahá. Celá ta párty je pravděpodobně extrémně drahá ale asi se to finančně vyplatí. Samozřejmě že sem ti to náležitě užil i přes nedostatek levnýho piva. Ale zpátky k welcome akcím - je to hezký, akorát švédskej styl je trochu americkej: všechno je dělaný tak aby to bylo hrozně zábavný a funny, všichni maj náramně crazy vohozy ale když byste se jich zeptali co to představuje tak vám nedokážou odpovědět protože to je crazy pro crazy. Když prší a stojí se dvouhodinová fronta na lístky na párty, pustí se k tomu extrémně hlasitě hudba a myslí se že to je hned veselejší. A to mám strašlivý štěstí že zahraniční lidi nemusej dělat divný sektářský uvítací obřady v sektářskejch hadrech a prohlašovat davově jednohlasně studentský sliby. Všechno takový trochu přeorganizovaný hranísi na. Co taky trochu nechápu je, že ačkoliv všechno je přeorganizovaný a vlastně neni místo pro žádnou improvizaci a volnost, klíčová komunikace s lidma, poslední spojovací článek, trochu pokulhává - nikdo pořádně neví, kde má bejt, "phadders" (starší zahraniční studenti, který vedou skupinky novejch), dostávaj informace od vedení pozdě a sami toho taky moc nevěděj, takže takovej velikej ovčí zmatek o rozloze třicet hektarů. Přeze všechny kecy sem to nakonec přežil, docela sem si to užil a možná že to i částečně splnilo svuj účel - někoho sem poznal (bohužel všichni sou z jinejch fakult takže už je pravděpodobně nikdy neuvidim) a znovu sem se podíval na místa který už sem několikrát viděl. Pár fotek z Campus day, kdy lidi v divnejch hadrech hráli nádhernou živou dechovku s opravdovejma živejma klarinetistama a opravdovejma ženckejma tancujícíma docela dobře kankán, my sme o závod přecházeli rybník před architekturou po basách od piva, phadders nám ukázali frankensteinovskej dóm na fyzikální pokusy, kde je teď lezecká stěna, a na závěr dne se do jedný telefonní budky u knihovny narvalo dvanáct lidí a eště někomu zavolali, možná firmě Telia.

pondělí 27. srpna 2012

Brännö

Včera sem strávil asi tak dvě hodiny v parku u Vallgraven (to je ten cik cak kanál kterej měl obrannou funkci a jede kolem starýho centra) tlacháním při zdejším 2,5% Starobrnu s Laureen Putzuolu, francouzkou která tady taky bude dělat architekturu a která má tak šílenej přízvuj že jí rozumim asi tak každou padesátou větu. A ta se mě mimochodem zeptala, jestli jdu na ten sraz lidí z architektury v nějaký kavárně ve čtvrti Haga. A jelikož sem o ničem takovym vůbec neměl ani potuchy a ona je tak trochu šílená takže mi nebyla schopná během celýho odpoledne poté napsat kdeže to teda v kolik je, tak sem to prošvih. Naštěstí se ty samý lidi domluvili, že dneska pudou na procházku na nějakej ostrov u Saltholmen, takže jdu s nima. Máme sraz dost brzo, takže přijedu asi o dvacet minut pozdějc, ale voni tam naštěstí eště čekaj. Tady poprvý potkám lidi, se kterejma pozdějc trávim nejvíc času. Ukáže se, že z architektury tam sou dvě holky, Anna - která o sobě řekne že je Italka a následně vysvětlí že to neni tak jednoduchý protože je z nějaký německý části itálie takže italsky mluví dost špatně - a Daniela - blonďatá Němka s ofinou která díky tomu vypadá spíš jako Švédka. Pak je tam další Tomáš - Thomas - Němec, kterej studuje něco co si vůbec nepamatuju co je ale asi se to odehrává taky dost technickym způsobem. A francouz, kterej taky skoro neumí anglicky a já mu nerozumim vůbec takže se ho dycky musim dvakrát zeptat cožeto řikal. Eště dalších asi patnáct minut čekáme na dvě Belgičanky - jsou dost vtipný, Caro se všemu dost směje a nejvíc tomu francouzovi jehož jméno sem zapomněl a Louise zase vypadá jako by konstantně byla sjetá na něčem tvrdším a vobčas když o mluví o něčem co je hnusný tak kašle na slova a používá tak asi padesát různejch belgickejch variant "bleau".

Chvíli čekáme na trajekt a když nastoupíme, kapitán to dost svižně votočí na místě a pustí to naplno mezi velkejma oblejma šutrama čouhajícíma z vody, jako kdyby jel na kole a kličkoval mezi loužema. Než dojedeme na Brännö, zastavíme na Asperö östra a Aspero norra, malý dřevěný přístaviště a dřevěný domky přichycený drápkama na placatejch skalách mezi stromama. Bydlet tady a pít ráno v létě kafe, koukat skrz mlhu dolu na černou voňavou vodu, chytat první paprsky jemnýho severního slunce a v zimě večer v noci sedět s kámošema u stolu a všude kolem sníh, led a zmrzlý stromy a sobi, to bych brečel. vystupujem na Brännö. U přístavu sou naskládaný podivný motorky který místo předního kola maj vozejček, takový samodomo tříkolky, všechny ale stejný takže to musí bejt nějaká masová produkce ostrovní dopravy. Nejsou tady auta. Nedostanou se sem, trajekty sou moc malý. Takže tady všichni jezděj na kolech a podobně, jak se dá. Domy a zahrady na ostrově sou docela normální švédská countryside produkce, dřevo, upravený zahrady, ploty. Kupodivu žádný zvířata, asi taky nesměj na trajekt. Asi tady maj letní chaty bohatší švédové a v zimě to tady hasne. Čim dál menším pěšinkama se pomalu dostaneme nahoru k srdci ostrova - na kopci je malá červená budka s betonovejma schodama, uvnitř se stolem, lavicí, kytarou a námořnickym kabátem. V popředí se na skalách chytaj různý křovístromy, v druhym plánu je vidět na celej ostrov pod náma a v dálce v moři další takový podobný výčnělky z vody.

Chvíli pijem "that blee wine" a když už neni ani co žrát, necháme belgičanky a němku opalovat se (prej hned všechny usnuly) a jdem se projít po ostrově. Přístav dřevěnejch lodí, pes s klackem, holčička která si hraje s provázkem, ticho. Všude je krásný slunečný ticho. Sedíme na skalách a ujišťujeme se, že někam určitě co nejdřív musíme jet, někam trochu na sever a do přírody, ztratit se před světem v krajině temnejch tmavě modrejch tichejch jezer, krajině posetý trsama trávy a houštinama bříz.

Zapomněl sem zmínit Kevina. Kevin přišel totiž asi o hodinu pozdějc a musel nás na ostrově najít. Je taky z Belgie a důležitej je proto, protože v následujících čtrnácti dnech posbírá nebo nakoupí všude možně čtyři vraky kol z čehož ani jedno z nich se mu nepodaří zotročit aby na něm moh jezdit. A protože to na něj asi neni dost, eště chytí nějakej famózní počítačovej virus kterym se pak další tejden musí zabejvat. Všem těm lidem z Belgie je teprv dvacet - maj o dva nebo tři roky kratší střední a evidentně to vůbec nevadí.